Děti určitého věku projevují velkou zvědavost. I naši potomci měli období palby otázek. Při odpovědi na ně zpravidla následovala otázka další a další.
V době opravy silnice u nemocnice jsem jel linku 24. Jeden takový vyšetřovatel mi nastoupil se svojí mámou a všechno ho v poloprázdném autobusu i jeho okolí zajímalo.
Některé autobusy po natlakování vzduchového systému odfouknou téměř neslyšně, ale já měl zrovna exemplář, který odfoukne s velkou ránou.
Buch!
„Mami, co to bylo?“
Máma, zjevně utahaná z neustálých otázek, odpověděla: ,,Nevím".
Chyba! Lepší vymyslet něco aspoň trochu pravděpodobného, jako třeba: „To autobus musí jinak by nejel“, (i když by asi i tak následovala otázka další). To jen probudilo další zvědavost. Popojížděl jsem kolonou a bavil se tím, jak zasypává mámu další palbou otázek.
Buch!
„Mami, zase. Co to je?"
"Nevím.To ví jen pan řidič a tomu to nevadí. Tak je to asi správně.“
Druhá chyba. Nejen, že máma potvrdila že neví, ale dozvěděl se, kdo to ví.
Buch!
Vyrazil přes autobus za odpovědí…
Díky tomu, že seděl na vedlejším sedadle, a máma zaspala na startu, doběhl první...
Brzy jsem pochopil, že tento zhruba pětiletý jedinec je nejen zvědavý jako Rákosníček, ale zároveň oprsklý jako nádražní vrabec.
„Čau, jak se jmenuješ?“, valil to hned na tykačku.
„Luděk. A ty?“
„ Kája.“
Máma doběhla: „Nezlobte se. Co jsem ti říkala?“
„Ale on není cizí, to je Luděk“, usadil ji.
Já: “To nevadí, stejně stojíme. Tebe něco zajímá, viď? Co to bouchá?“
Neuváženě jsem se pustil do slangu: „Kotel *) si odfoukl.“
Změřil si mě pohledem a povídá:,, Lžeš,děda má taky kotel a tomu nebouchá".
„Nelžu. Jinak bych nemohl řídit autobus. Jenže děda ho má na topení, viď. Já ho mám na vzduch, abych mohl otevírat dveře.Slyšel jsi jak to syčí, ne?“ (Do informace o tom, že vzduch potřebuju i na brzdy a pérování jsem se radši nepouštěl.)
Další diskuse byla přerušena, protože mi vyšetřovatel byl odebrán s omluvou za obtěžování.
--------------------------
*) Kotel-slangový výraz pro vzduchojem
Pokračovat:
