Asi jsem se hodně zklidnil. Už instruktor v kurzu mi říkal: „Nikam se necpeš a počkáš až se to vyřeší samo.“
Další kolega při zácviku mi na konečné povídal: „Jak můžeš bejt tak v klidu? Já když viděl tu babku, jak se tam motá kus před zastávkou na tom kole, tak mě tekly nervy i za tebe. A ty nic, čekáš až si to odšlape.“
Odpověď byla jednoduchá: „Mám za sebou 11 let u Petráčka a 5 let Brukovu. A to je sakra trénink“.
Ani jsem netušil kolik lidí sleduje provoz před autobusem. Když mi před vůz u Centrálu vlítly dvě ženské na kole z vedlejší ulice, nastala horká chvíle. Co teď?
Prudce brzdit, když zrovna zrychluji? Nelze. To si koledujete o pád cestujícího, sanitku, ošetření, vyšetřování, zpoždění, průšvih.. Sundat je? Nelze. To samé jako v předchozím případě. Naštěstí se mi podařilo během brzdění namáčknout se na auto ve vedlejším pruhu, ale bylo to o centimetry. A pak to začalo...
Zástupci starší generace se o nich vyjadřovali jako o domácích zvířatech chovaných za účelem produkce mléka, tedy o samicích tura domácího, případně dostaly pojmenování samic kura domácího. Pubertální jedinci spustili hovorové pojmenování dámských genitálií. Nebylo co dodat, vše bylo řečeno, tudíž jsem se do toho nemíchal.
Neřeším nic, co se mě netýká. Například roušky. Polovina cestujících je nosí pod nosem. Mám to řešit? Jen bych se zdržoval. Nastoupí li někdo bez ní? Neřeším. Proč vyhrožovat přivoláním policie a zdržovat se? Vždy se mezi cestujícími najdou Svědci Covidovi, kteří si ho sami srovnají..
----
Bonus:
Revizor nastupující předními dveřmi vytlačí dva až tři pasažéry dveřmi zadními... Zvláštní. Musí v tom být asi odpudivá síla. To jsou skoky. Je třeba o tomto jevu napsat učené pojednání.
Pokračovat:
