S cestující osobou musí řidič vyjít i když by s ní kolikrát nejradši vyběhl. Z tohoto důvodu se držím moudra: Každý průměrný člověk každý průměrný den narazí na blbce. Čili už při nástupu na šichtu vyhlížím toho svého blba. Kdo je připraven, zřídkakdy je překvapen že?
Ten den probíhala šichta celkem v klidu a pak to přišlo...
Při čekání na zelenou přiběhla zezadu čtyřicátnice a spustila tóčo, že si o sedadlo zamazala kalhoty.
(TAK POJĎ DO MĚ KOČKO A HLAVNĚ SI DEJ ZÁLEŽET, VŠAK NA TEBE OD RÁNA ČEKÁM)
Hlasitě dávala najevo své znepokojení a na podporu svého tvrzení mi předváděla své pozadí. Zhodnotil jsem tvar i barvu-samozřejmě skvrny na kalhotách.
„Omlouvám se Vám za nepříjemnost, ale pochopte, že toto není moje vina.“
(I NÁŠ PES ČUMÍ KAM SI SEDNE, TY OPÍCO - pomyslel jsem si)
,,Co s tím jako teď mám dělat?
(NO NEJLÍP, KDYŽ SI TO VYPEREŠ, JÁ TI TO FAKT PRÁT NEBUDU)
Zadokumentujte si to prosím a obraťte se na reklamační oddělení, tam to s Vámi vyřeší.
(MĚ NEDOSTANEŠ, JÁ MÁM ZA SEBOU PĚT LET BRUKOVU, A TO BYL SAKRA TRÉNINK )
Ještě chvíli držkovala a já si v duchu říkal: Přitiskni svůj musculus orbitcularis oris na můj musculus gluteus maximus aneb jak se na Moravě říká: Lůbaj mě v řiť...
Na zastávce jsem ji požádal o určení sedadla, dal tam klín na zakládání kol, aby si tam ještě někdo nesedl a na konečný jsem to vzal Ironem a hadrem, problém vyřešen...
Mělo to však ještě dohru...
Po asi třech kolech mi nastoupila holčina sotva plnoletá, zadívala se na mě a povídá:
,,S Vámi už jsem tuším jela, nedostal jste u Centrálu klepec?"
,,Ano, došlo tam k jistému nedorozumění."
,,Jak jste mohl být tak v klidu, vždyť na Vás ta baba řvala?"
Vyvalil jsem na ni svou filosofii o průměru a ona, že si to prý musí zapamatovat a používat.
Pokračovat:
