I když se snažím při řízení zachovávat klid,občas se stane, že stresová situace člověka dožene v okamžiku, kdy na to není připraven a v důsledku se do této situace dostane vlastním přičiněním.
Řízení autobusu má jistá specifika. Už v autoškole nás instruktor upozorňoval, že se vlastně jedná o plechovou krabici se sklem plnou železných trubek, mezi nimiž se pohybují lidé, kteří nezřídka kdy ignorují nápis DRŽTE SE ZA JÍZDY.
Této skutečnosti je nutné přizpůsobit styl jízdy, neboť při náhlé změně směru jízdy,prudké akceleraci či brzdění dojde k jevu slangově zvaném ,, kuželky", totiž pádu cestujícího jeden přes druhého,což má za následek vyšetřování a řidič může být potrestán odnětím prémií.
Někdy v půlce prosince jsem jezdil linku 10. Trasa je to krátká, zpestřená dvěma železničními přejezdy.
Trochu nachumelilo,na silnici mezi zastávkou Karosárna a železničním přejezdem se objevila hnědá břečka, protože nedávno před tím se nějaký pilný zemědělec věnoval polním pracem a natáhl bláto na silnici. Kousek před tímto přejezdem mě minul protijedoucí vůz a materiál původně ležící na silnici přemístil na mé čelní okno.
Pomoc jednoduchá - ostřikovače...
Jenže jak jsem hrábl po multifunkčním ovladači a stiskl kroužek směrem k sloupku řízení,díky ,, těžké tlapě" jsem zároveň stiskl i houkačku. To vše tak dvacet metrů před přejezdem...
Nevím jestli jste někdy slyšeli houkat autobus, ale k houkání vlaku to má velmi blízko.
Klika, že jsem jel prázdný. Byť blikal signál volno, hlavou mi prolítlo, že jsem přehlédl vlak.
Zadupnul jsem brzdu takovým způsobem, že kdyby se zároveň stresem nezakousl můj Musculus Gluteus Maximus do molitanu sedadla, letěl bych na volant. Klika, že jsem si vzal k srdci poučku ,, řidič MHD nechodí na záchod, když potřebuje,ale když má příležitost", jinak si myslím, že by se dostavil i náznak inkontinence.
A vlak nikde...
Pokračovat:
