|                                  
                 
 
 
 
                  Jednoho krásného dne jsem otevřela svoje e-maily a vidím Čmuchálek. Tak šupky šupky, otevřít poštu a pak jsem už jen zírala. Psal mi rektor ilegální University Herdule. Prý bude školní rok ukončen promocí, ale chybí PEDEL. 
 Nejdřív jsem nechápala, považovala jsem to  slůvko jako slovo s s překlepem, jenže v tom případě jsem to nechápala ještě víc. Pro jistotu jsem se  rektora dotázala, co nebo kdo je PEDEL.  A Hony odpověděl, to je ten nejvíc ošperkovaný a nejdůležitěji se tvářící člověk, který vede profesory a studenty do místnosti, kde bude promoce. Jinak je to takový jakýsi sluha. Už jsem chápala, většinou ti nejvíc ošperkovaní a nejdůležitěji se tvářící lidé jsou skladníky, sluhy, přicmrndálky a poskoky. Šperkováním si přidávají na důležitosti. A tuto funkci jsem obdržela já zároveň s plánkem, jak se dostanu na místo určení.
 
 Do Hradce mě odvezla mašinka s honosným názvem ROZKOŠ. To, jak to ve vagonu páchlo a jaký tam byl hluk, zcela odpovídalo mé budoucí funkci poskoka. Rozkoš tahle jízda rozhodně nebyla a už jsem se předem děsila cesty zpáteční.  Na nádraží v Hradci čekal syn rektora, v tu chvíli zastávající funkci řidiče , já nastoupila do šestidvéřového luxusního dvanáct metrů dlouhého kočáru a jelo se směrem na Rusek. Po cestě jsme přibrali ještě další studentky a během jízdy do Ruseku  jsme otevřeli láhev šampaňského a vyráchali se v autobazenu.
 
 V Ruseku nás čekala slavnostně upravená zahrada, vonělo grilované masíčko, a tak jsme ve světlem ohňostrojem ozářené ulici a za závistivých pohledů sousedů vystoupili.  Pak nastal ten  všemi přítomnými očekávaný okamžik.
 
 Za slavnostních tónů Gaudeamus Igitur vedl pedel, třímající v ruce hůl slávy zastoupenou  kovovým klacíkem a ozdobenou buřtem, rektora, profesory a studentky ve dvojstupu do auly  pokryté čerstvým zeleným travnatým kobercem.  Na nebi zářilo Slunce a tleskalo. Tohle ještě nevidělo.   Rektor došel na své místo u zdobeného stolu  a studentky pokorně čekaly a poslouchaly rektorův projev.  Rektor  poděkoval všem možným i nemožným živlům za takovou krásnou bandu  snováníchtivých studentek a postupně každé předal  list o úspěšném dokončení University.  Po skončení slavnostního obřadu pedel opět všechny zúčastněné odvedl z auly, která se pak během pár vteřin změnila v zábavní park, kde se jedlo, pilo, diskutovalo a radovalo.
 
 
   
 Byl to nádherný den.
 |