Židovská
Starej Mates z Haliče měl na stáří pejska,
chodíval s ním na procházky, ať se mu nestejská.
Když už ten pes naznačoval, že brzičko pojde,
dal mu Mates sežrat zlatku. Na trh ještě dojde.
Na tržišti vyšlo z pejska pěkné hovno s dukátem,
sedláci se podivili jak pantáta s pantátem.
"Oh, on pane Mates, ten pes sere dukáty?"
„Co by nesral, sere, sere“, kývá Mates popátý.
Jeden sedlák zamyslel se a hned na Matesa,
„pane Mates, prodejte mi toho svýho pesa.“
A tak Mates, už bez čokla, s padesáti zlaťáky
navrátil se večer domů a sundal si gumáky.
Po týdnu se sedlák vrací, na Matesa hurtuje,
zvíře má prý svoji hlavu a trvale trucuje.
Zemědělec lamentuje, co už všichni tušíme:
„Nevysere ani grejcar, i když ho nerušíme.“
Mates dumá, kroutí hlavou, hladí vousy bradatý
"Teda… dávaj oni vůbec pejskovi žrát dukáty?"
Sedlák přiznal, že nedává. Mates se hned naladí:
„Pane, pak je ale jasné, proč zlaťáky nekadí!“
Pokračovat:
