České dějiny - 2
Eliška Vintrová
Husité
Ktož jsú boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od Boha pomoci
a úfajte v něho.
My jsme boží bojovnice
a zákona jeho,
je nás třeba čím dál více
u boje svatého,
pro naše muže a syny
chystáme potraviny.
Kristus vám za škody stojí,
stokrát viec slibuje,
pakli kdo proň život složí,
věčný mieti bude.
Křižáci jdou proti nám a
už jsme s nima v křížku,
ještě, že my máme tu
hejtmana Jana Žižku.
Toho žádný neporazí,
jenže něco schází.
Nepřátel se nelekejte,
na množství nehleďte,
pána svého v srdci mějte,
proň a s ním bojujte.
Mistr Jan Hus kázal slova
poctivá a hezká,
aby byli lidi lepší,
a co je z nich dneska,
perou se, vraždí a loupí,
pořád stejně hloupí.
Ať máš víru sebelepší,
a jsi jí oddán zcela,
když někoho kvůli tomu
uhodíš do čela,
pak poznáš, že síla pěstí
Ti nepřinese štěstí.
Jiří z Poděbrad
Husitské boje zanechaly zemi zcela zpustošenou. Lidé byli rozděleni na dva tábory – kališníky a katolíky. Král Jiří je proto nazýván králem dvojího lidu.
KALIŠNÍCI: My jsme stoupenci Husovi!
KATOLÍCI: My církve Kristovy!
KALIŠNÍCI: Držme se kalicha!
KATOLÍCI: Právěžě papeže! Právěže držme se papeže!
KALIŠNÍCI: My chcem chléb i víno, tělo i krev!
KATOLÍCI: Hle, jaké rouhání, pro nás jste pohani!
Hle, jaké rouhání!
KALIŠNÍCI+KATOLÍCI: Na naší straně je Bůh!
KRÁL JIŘÍ:
I když králem jsem dvojího lidu,
rád bych viděl v zemi trochu klidu!
Podržte si každý svoji víru,
já vyšlu do světa posly míru.
KALIŠNÍCI+KATOLÍCI:
Činem tím král předběhl svou dobu,
a tak mírové poselství bylo mu akorát na – akorát na ozdobu.
Doba temna
Tehdy začalo se naše hoře,
v bitvě Čechů tam na Bílé hoře.
Na Starém Městě pak pro výstrahu
českým pánům sťali hlavu.
Po třicet let válka zemi plení,
a v té zemi bezpečno už není.
To věru není doba jemná,
říkáme spíš doba temna!
Navzájem se rubou po palici,
protestanti, bratři katolíci.
Já musel prchnout do ciziny,
po nocích brečím na listiny.
Po třicet let válka zemi plení,
a v té zemi bezpečno už není.
Osvícenství
S moudrým úsměvem na líci
vládnou osvícení panovníci.
Se spoustou myšlenek nových,
z důvodů čistě rozumových.
Víra už lidem nestačí,
pro změnu zas zní rozumu hlas:
Marie Terezie: Přikážu zkrátit robotu!
Začne to tuto sobotu!
I poddaný má svoje práva!
Josef II.: Co by tomu řekl děda,
jak se dnes rozmáhá věda!
Rozum odhalí všechny čáry,
přichází století páry!
Josef II.: Volný buď každý tvor lidský!
Ruším život nevolnický!
Kážu i svobodu vyznání!
A taky podpořím vzdělání!
Marie Terezie: Jo, teď jsem si vzpomněla! ŠKOLA JE PRO VŠECHNY A POVINNĚ!
S moudrým úsměvem na líci vládnou osvícení panovníci.
Se spoustou myšlenek nových, z důvodů čistě rozumových.
Víra už lidem nestačí,
pro změnu zas zní rozumu hlas.
Národní obrození
Národe český, vstávat!
Teď není čas vyspávat!
Palacký už píše dějiny,
Borovský dočetl noviny,
Tyl píše pro české diváky,
Erben čte s Němcovou pohádky.
Národe český, vstávat!
Teď není čas vyspávat!
Dvořák a Smetana v úterý
dopsali tři české opery,
Jungmann se trápí nad slovníkem,
Mánes už čmárá si uhlíkem.
Národe český, vstávat!
Teď není čas vyspávat!
Čeština bývala popelkou
s děravou, strakatou zástěrkou,
když každý svoji řeč povznese,
ještě si zatančí na plese.
Národe český, vstávat!
Teď není čas vyspávat!
Války 20. století
Refrén:
Pádam, pádam…
Dona nobis pacem, pacem,
dona nobis pacem.
Půjdu do té země ohněm spálené,
zavolám do slepých černých oken,
pomodlím se za životy zkrácené,
jejich popel na mých botách,
hmmmm nesetře se,
a tak zkusím černí toho popela
tlustou čáru, pod ní prstem otisk (!),
aby pravda časem trochu nesmělá
nemlčela…
Refrén:
Dona nobis pacem, pacem
dona nobis pacem.
Dona nobis pacem, pacem,
dona nobis pacem, pacem.
pokračovat:
