Rediguje    Hony Šafra       -     Navštivte též     http://hony-safra.eu  nebo pište na   cmuchalek@centrum.cz
LogoForum.png, 355kB Hovoření, klábosení,
zpovídání, vyzvídání ....
Dušan ZEMAN HLASATELNA
KARATELNA
DRBÁRNA
CHVALITEBNA
tlacHS.JPG, 15kB tlacForum.JPG, 14kB tlacGama.JPG, 13kB

Dámy a pánové, kolegové a přátelé!

Vítejte opět u pořadu Radia NARUBY, vysílaným pod známým názvem Křeslo pro hosta. Znovu jsme pátravým redakčním zrakem zalovili ve vodách amatérských výtvarníků, zaostřili na Moravu a vyhmátli malíře, který toho sice moc nenamluví, ale o to více namaluje. Pozornost diváků nesporně připoutal svými dívčími postavičkami, často krojovanými, i různými žánrovými obrázky z vesnického života.

Před Vámi sedí

Dušan ZEMAN

a hned po úvodní otázce se do něj můžete s plnou vervou pustit se svými zvědavými dotazy. Takže začínáme tou první, již tradiční:

1. Jak se ti sedí v křesle?

Bezvadně. Myslel jsem, že to bude nervák, ale jsem v klidu a v dobré náladě.

ZemanDusan.png, 63kB2. Vzpomeneš si, kdy jsi přestal s dětským čmáráním a začal jsi malovat cílevědomě nebo aspoň vědomě?

Těsně před vojnou, a sice temperami, olej jsem zkusil až po třicítce.

3. Je u Tebe malování dědičnou záležitostí? A zdědil ho někdo po Tobě?

Údajně nějaký prastrýc rád maloval, jinak ne. Prostřední dcera Anička má opravdový talent, ta mě brzy převálcuje

4. Můžeš nám prozradit, kolik členů má Tvoje rodina, ať už ji chápeš jakkoliv široce?

Je nás celkem osm – já, žena, tři děti, dvě rozely a kokršpaněl. Zatím. Rád bych zkusil papouškům umožnit hnízdění.

5. Jak se tváří Tvoje rodina na Tvoje malování? Kde bereš náměty těch kouzelných, krojovaných lidiček?

Joj, kdybych tak dokázal číst mezi jejich slovy a myšlenkami… Přes zimu maluji v koupelně – poměrně prostorné, ale i tak mě manželka nekompromisně vyhazuje, když se chystá na praní. Jinak jsou všichni moc hodní, dávají mi dost prostoru a někdy i sami pochválí. Je to částečně obchod – z prodaného obrazu musím dát desátek, aby mi mého extravagantního a ne zrovna levného koníčka nadále tolerovali. Krojované obrázky jsou všechny podle mých fotografií, které jsem dělal u příležitosti prvního sv. přijímání svých dcer v našem parku nebo na dvoře. Podobných fotek mám v šuplíku dost, určitě něco přibude.

6. Co děláš s obrazy?

Ty, které maluji pro sebe a rodinu, si pověsím doma nebo dám příbuzným. Ostatní jsou k prodeji, snažím se občas vystavovat, jinak leží buď na skříních, nebo v úložném prostoru mé postele. Ne že bych se o ně tak bál.

7. Který Tvůj obraz je Tvůj nejmilejší?

Těžká otázka. Je jich víc, ale když střelím od pasu, tak určitě všechny portréty mých dětiček a mamky (Siesta).

8. Máš nějakou „trucovnu“, kam si můžeš se svými zálibami zalézt a nenechat se vyrušovat?

Ano, je to náš ne zrovna udržovaný zahradní domek na nářadí, kde od jara do podzimu maluji. Někdy si tam přinesu sedmičku vína a hodně amatérsky si zahraju pár lidovek na violu. V posledních letech jsem tomu dost propadl, a tak nějak asi „trucuju"

9. Kolik človíčků z AO znáš „naživo“? Žijí v Tvé blízkosti další amatérští malíři nebo výtvarníci?

Osobně jsem přišel do styku s asi pěti lidmi, a sice na Bzeneckém salonu, s jinými při jiných příležitostech. S pár dalšími jsem víceméně v občasném písemném kontaktu, a s někým si jen telefonuju. Pár amatérských malířů (mimoobrazárenských) v mém okolí žije. Občas prohodím slovo s jedním dvěma podobnými nadšenci. Nemáme žádné srazy ani spolek, vídáme se víceméně na vernisážích.

10. Máš jako správný jiho-moravák sklípek, kde bychom se mohli zmalovat?

Bohužel nemám, a je to možná dobře. Asi bych tam trávil až příliš času…

11. Provozuješ nějaký sport?

Kondičně pravidelně cvičím, velice rád chodím mezi loukami, lesy, po horách, a občas skáču do řeči.

12. Kde jsi byl nejdál ve světě? Kde se Ti nejvíce líbí (líbilo)?

V Mexiku, na západním pobřeží (i východním, ale to už je o kus blíž ). Dva roky jsem se z toho ráje vzpamatovával. Velmi se mi líbí i Makarská riviéra, jakékoliv hory, ale nejraději opékám s dětmi na chatě špekáčky a pak si před spaním vyprávíme tzv. příběhy z mého dětství.

13. Jaký největší průšvih jsi v mládí spáchal? (Neboj, dětem to neprozradíme.)

Zledovatělou koulí jsem rozbil skleněnou výplň dveří na činžáku, když jsem mířil na jednoho místního grázlíka.

14. Máš rád knížky? (Nemyslím k jídlu!)

Bez nich si neumím představit relaxaci. Vždycky jsem hodně četl a teď, když není tolik času, se snažím aspoň dvě – tři za rok. Řečeno slovy mého dědečka – a možná klasika – kniha byla vždy můj nejlepší přítel.

15. Můžeš nám prozradit, jakou máš profesi?

Jsem odmaturovaný ovocnář-zelinář, ale nikdy jsem v oboru nedělal. V posledních deseti letech jsem se zabýval zahraničním obchodem, kdy jsem se jako pracovník obchodu snažil prodávat nejprve sportovní a výcviková letadla, kovové kompozity pro auťáky a posledně i plastové díly pro automobilový, elektronický a spotřební průmysl.

16. V jakém „měsíčním“ znamení jsi se narodil?

V měsíčním? Jsem „panna“, a jsem jí rád :-)

17. Bulvární směs: oblíbená barva, oblíbené jídlo, oblíbená hudba,zpěvák skladatel, domácí zvíře, umíš se vztekat, mluvíš sprostě, životní vzor, oblíbené přísloví nebo heslo?

Modrá – modrozelená, křenová omáčka, knedlík, uzené nebo řízek, s hudbou to není jednoznačné – rád si poslechnu Mozarta, Beethovena, líbí se mi Bryan Adams, Bruce Springsteen, Aneta Langerová, ale i cimbálová muzika. Je toho dost. Ze zvířat jsou to určitě psi, hlavně československý vlčák. Vztekám se velice málo, ale když už, tak pořádně. Rozbil jsem asi čtyři židle, stůl, nějakou poličku. A to pak mluvím i sprostě. Mým životním vzorem jsou všichni vzorní otcové a manželé.

18. Co děláš, když nic neděláš?

Hledím na nějaký přírodovědný dokument, nebo si hraju se synem na souboj lvů, tygrů, medvědů nebo tyranosaurů. Doma tomu říkáme bitva netvorů.

19. Právě jsi vyhrál 100 milionů po zdanění. Co s nimi provedeš? (je to pochopitelně otázka ryze akademická)

Nechal bych postavit pořádný dům, abych ženě splnil sen (mně stačí ten zahradní domek), pak bych objel s rodinou svět, kdyby teda měli zájem, a zbytek bych věnoval na charitní účely. Moc peněz na účtu mě kazí, takže raději těm, co je skutečně potřebují.

20. Kousnul Tě vzteklý pes. Uděláš si seznam, koho budeš chtít pokousat? Jestli ano, kdo na něm bude?

To ne, i když ještě před pár lety by se někdo našel …

21. V rámci rekonstrukce domu nebo bytu jsi se rozhodl do zdi zazdít pouzdro se vzkazem pro budoucí generace. Co bys tam napsal?

Jelikož bydlíme ve starém baráku napůl z kotovic, nechal bych tam vzkaz: Ať jsi kdo jsi, zboř to a postav nový dům. To neustálé opravování nestojí za to. Dáš do toho všechny úspory a stejně je to pořád stará barabizna.

Naše posezení končí. Dušan musí malovat, opravovat dům a ještě si potřebuje odskočit do trucovny. Nám nezbývá, než mu upřímně poděkovat za trpělivost, kterou s námi měl, i za ochotu, s jakou se nám vyzpovídal. Připomínáme, že jeho obrázky lze vidět na Amatérské obrazárně, nebo na adrese http://dusanzeman.websnadno.cz/ . Přejeme mu, ať se mu dílo daří a nám všem popřejme, aby nám bylo souzeno se zde za čas opět se zajímavou osobností sejít.

hony 29. 1. 2007


Vážení přátelé,
výše uvedený rozhovor se uskutečnil v roce 2007 a byl dobře uložen v sejfu archivu-archivu redakčního počítače. A protože by, dle našeho názoru, neměl být zapomenut, jako by neměla být zapomenuta žádná historie (natož zamlčena, jak je českým národním zvykem), nebyl až na jistou nepatrnost upraven, ale Dušan Zeman byl požádán, jestli by k němu neučinil nějaké připodotknutí s odstupem času. Jeho odpověď byla mile překvapující a zde se vám tedy nabízí cosi jako


EPILOG po 10 letech:

Když jsem si to znovu přečetl, upřímně jsem se zasmál. Je příjemné ocitnout se před deseti lety, přečíst si své odpovědi, připomenout si, čím jsem tehdy žil,...to byla děcka ještě malá a potřebovala mě :o(

Tak něco k posledním 10 rokům, stručně - již 10 let pracuju jako tlumočník-překladatel v jedné nadnárodní společnosti, opravil jsem ten barák, dokonce přistavěl další 2 místnosti, dálkově vystudoval vysokou školu - španělskou filologii (špan. jazyk, literaturu a dějiny Španělska a latinské Ameriky) a byl jsem svědkem dospívání mých dětí, což bylo jednak úžasné, pozorovat, jak se z dětí stávají dospěláci, jednak velice náročné, neboť v tomto věku je podle nich kdekdo lepší než rodiče (my nic neumíme, ničemu nerozumíme a jsme strašně zastaralí... a tati, na počítač prosímtě nešahej, ať to zas nepokazíš...).
Maluju dál, dělám výstavy, inspiraci čerpám zase v přírodě v okolí města a hra na violu už mi jde trochu líp :o) Cítím se docela fajn, i když zdravotních omezení přibývá (hlavně v jídle), ale když to není vážné, nevadí mi to. Rád bych se někdy dočkal nějakého vnoučka nebo vnučky, jenže ti mladí mají dnes na všechno čas :o(

14. 3. 2017

tlacPozvanka.JPG, 15kB