Rediguje    Hony Šafra       -     Navštivte též    http://hony-safra.eu  nebo pište na   cmuchalek@centrum.cz
LogoForum.png, 355kB Hovoření, klábosení,
zpovídání, vyzvídání ....
Pavel "Pablo" Černošek HLASATELNA
KARATELNA
DRBÁRNA
CHVALITEBNA
tlacHS.JPG, 15kB tlacForum.JPG, 14kB tlacGama.JPG, 13kB

Dámy a pánové! Vítejte při pokračování našeho pořadu Křeslo pro hosta. Dnes jsme měli s křeslem trochu problémy, protože muž, který do něho měl usednout, má přece jenom rozměry nikoliv drobné, a panovaly obavy, aby nám jediné redakční křeslo nerozsedl. Naštěstí nám správa pražského hradu a organizátoři výstavy o Karlu IV. vyšli vstříc a zapůjčili nám cosi, co nikoliv neprávem připomíná královský trůn.
Muž, který nás dnes navštívil, je známý tím, že nezkazí žádnou legraci, je s každým hned přítel a kamarád, a v oficiálním styku je spíše plachý. Proto bude vhodnější mu přikladení otázek tykat, bude si připadat jako doma, a my věříme, že jeho odpovědi budou o poznání upřímnější, než ty, které píše do úředních dotazníků. Část těch otázek jste ostatně vznesli vy. Dámy a pánové, před Vámi sedí

pan Pavel Černošek, důvěrně zvaný Pablo.

Dovolíme si tedy předložit mu Vaše otázky a prosíme Vás o pozornost, neboť Pablo je schopen si z nás dělat i blázny. Možná nikoliv neprávem. Radio NARUBY: Základní povinná otázka: Jak se Ti sedí v křesle pro hosta?

Pablo Černošek: To křeslo je pohodlné, ale asi bude z kůže, protože se začínám potit.

Cernosek.jpg, 356kB RN: Predstav si , že z ničoho nič v tejto chvíli stane sa tvoj obraz Podzimní alej realita . Na konci aleje stojí neskutočne nádherná víla a samozrejme na teba máva , aby si prišiel k nej . Čo urobíš?

PČ: Naozaj? No jestli je nahá, tak asi zaběhnu svou nejrychlejší stovku v životě. :o)

RN: Jak, kdy a kde jsi se seznámil se svojí ženou (poslední manželkou)?

PČ: No tak to je na delší povídání. Potkal jsem ji před jedenácti lety v baru. Párkrát jsme si spolu zatančili a pak mi utekla. Znovu jsme se potkali asi za měsíc na další diskotéce. Já jsem si jí nevšiml a ona nenápadně přitančila s kamarádkami až k nám. Asi po pěti minutách jsem ji poznal. No a pak už je to klasika, znáte to z každého slaďáku, který běží v televizi. Jen musím podotknout, že se mnou cvičila :o)

RN: Vím o někom, kdo si zvětšil tvoji fotku, na které ukazuješ svůj obraz "Benátky". Co bys mu vzkázal?

PČ: Pane jo, tak to bych nečekal. Doufám, že nesloužím jako terč na šipky. No a co bych vzkázal? Rád tuto fotografii zvětším a opatřím ji podpisem. Přátel a fanoušků by si měl člověk vážit. Teda pořád doufám, že se jedná o přítele. :o)

RN: Kdybys byl poslancem, jak bys hlasoval o zákoně o registrovaném partnerství ? Zdůvodni své rozhodnutí.

PČ: No tak tady mě někdo nutí tancovat na tenkém ledě a to je s mojí váhou opravdu riskantní :o) Já bych s určitými výhradami hlasoval pro. Nejsem ten, kdo by mohl soudit jiného za jeho sexuální orientaci. Jak říkám: „Každý má svoje!“

RN: Jakou máš velikost bot a číslo límečku u košile ? Nechtěl by jsi být raději malým a roztomilým Pavlíkem?

PČ: Má noha je po vstupu naší republiky do EU naprosto flexibilní :o) Záleží na tom, kde byly boty ušity. V mém botníku najdete boty o velikostech: od 10 do 12. Límeček mám tuším 42 cm. Šálu mi můžete poslat na adresu: Jesenická 458…… Jsem velký, ale zatím bych neměnil :o). Maximálně bych přepustil 5 cm ze své výšky.
To že je někdo malý, neznamená, že musí být i roztomilý.

RN: Kto je tvoj najobľúbenejší maliar, a ktorý obraz sa ti najviac páči? Chtěl jsi vždycky vykonávat povolání, které děláš nebo si uvažoval v minulosti i o něčem jiném?

PČ: Tak oblíbených malířů mám spoustu. Z našich třeba Slavíček, Jambor a Kaván. Taky bych si mohl vzít mustr z odpovědi StanLeeho, protože se mi líbí obrazy kamarádů z AO. Tíhnu více k realismu, ale nemám nic proti ostatním směrům tvorby.
Povolání, které mě v současné době živí jsem nechtěl vykonávat od dětství. Jako dítě jsem plánoval, že budu voják, pilot, archeolog. Nakonec jsem absolvoval strojní průmyslovku a ještě pět let po vojně se živil jako konstruktér. Od roku 1994 jsem přešel k tiskařině. Přechodu nelituji, je to dobrá práce.

RN: Jak se tváří tvá rodina na to, když se bytem vznáší vůně terpentýnu?

PČ: Já myslím, že jsou stateční :o) Malému je to vcelku jedno, hlavně, že mu nesedím u počítače a někdy mě napodobuje (tj. maluje, vybírá obrazy na výstavu, a dokonce se je snaží zpeněžit po rodině. Katka (manželka) je zase ráda, že nelítám po hospodách. Jen si to musím každý den uklidit.

RN: Zjišťuješ u svého synka, jestli podědil něco z tvého malířského umu? Chodíš za ním denně s tužkou a papírem, aby ses ujistil, že už umí nakreslit strom?

PČ: No malý sice rád maluje a kreslí, ale nemyslím, že by předváděl nadprůměrné výkony. Jeho obrazy jsou: traktor a auta na sto způsobů. Na učitelky ve školce to ovšem zabralo a poslaly jeho obrázek na nějakou výstavu. Tak třeba mi ještě vytře zrak :o)

RN: Zavři oči a představ si, že jsi právě vyhrál 10 milionů korun českých. Co bys podnikl v prvním hnutí mysli?

PČ: Asi bych si vzal alespoň rok dovolenou. Koupili bychom lepší (větší) auto a vylepšili hnízdečko. Podělil bych něco málo mezi rodinu a udělal několik mejdanů. A všem známým z AO bych zaplatil týdenní pobyt v Dřevohosticích. (Povzdech Radia NARUBY: To je škoda, že je to fikce. Okamžitě vyrážíme za ministrem financí, jestli by to nešlo nějak zrealizovat....)

RN: Nechtěl by ses přestěhovat z Břidličné, do nějakého většího města, třeba Horních Kotěhůlek?

PČ: Jsem patriot, asi ne, stěhoval bych se jedině za prací, ale rád bych bydlel v teplejším kraji. Strašně jsem vždycky toužil po domku u vody. Jsem si ale vědom toho, že všechno má své plusy a mínusy. U nás je dlouhá zima, málo peněz a práce, ale na druhou stranu tady nehrozí povodně. Ty jsou opravdu zničující :o(

RN: Mají Tvoje obrazy z lesů, vod a strání reálnou předlohu, nebo je kouzlíš podle paměti?

PČ: Ano, většina z nich má reálnou předlohu. K tomu, abych maloval podle paměti, budu potřebovat ještě hodně hodin strávených se štětcem v ruce. Rád bych se k tomu dopracoval. Možná na tom zapracuji na společném setkání v Dřevohosticích :o)

RN: Zákeřná otázka: Manželka právě prohlásila „Buď malování, nebo já?“ . Co odpovíš,hrdino?

PČ: No tak o tom ani nepochybujte, jsem přece chlapák. Moment mrknu, kde je Katka…..
Tak jo, je daleko :o)
Rodina je pro mne na prvním místě a proto bych volil manželku. Naštěstí vím, že mě před takové rozhodnutí nepostaví, je to super ženská.

RN: Jakou knížku jsi naposledy četl ?

PČ: Asi kolektivní smlouvu. :o) No to samozřejmě ne, ale nejsem zrovna velký čtenář. Podepsala se na mě povinná četba. Naposledy jsem četl některou z moudrých knih (no, spíše knížek) od José M. Parramóna.

RN: Je nějaké jídlo, které vysloveně nesnášíš?

PČ: Nesnáším je silné slovo, ale pokud mohu, tak je jídlo, kterému se vyhnu. Asi hodně lidí zklamu, protože vím, že na rozdíl ode mne toto jídlo hodně lidí miluje, ale jsou to Dršťky :o(

Dámy a pánové, náš pořad končí. Obrazy našeho hosta si můžete prohlédnout třeba na http://www.olejomalba.unas.cz/ Děkujeme našemu hostu za odpovědi zřetelně upřímné a přejeme mu, aby ve zdraví přežil příchod do svého bytu a podařilo se mu včas uchlácholit manželku i synka. Také mu přejeme, aby mu štětce nikdy neztvrdly, synek úspěšně obchodoval s obrazy i mimo vlastní rodinu. Kéž se mu podaří zachytit krásu českých, moravských i slezských lesů dříve, než padnou za oběť nenasytné motorové pile Dále děkujeme všem, kdo svými otázky přispěli ke zdárnému průběhu dnešního pokračování pořadu Křeslo pro hosta.

hony, duben 2006

tlacPozvanka.JPG, 15kB